"Než bys dělal kýče, radši se chop rýče," komentoval táta má raná dílka. Tehdy jsem tomu nerozuměl. Proč je špatné snažit se dělat hezké věci? Estetika kýče má pro mně dodnes své kouzlo. Když jsem prvně uviděl secesní tiffani vitráže - krajiny, přál jsem si takové jednou moci udělat. I z řemeslného hlediska je to bonbónek. Je obtížné sehnat vhodná skla a ještě obtížnější s nimi pracovat. Skla jsou často výrazně strukturovaná, mají napětí a těžko se řežou . Zato mají úžasnou kresbu a jejich barevnost je velmi ovlivněná kvalitou světla. To je dáno hlavně přítomností opalínu. Tabule skla jsou místy dost divoké, barvy jsou smíchané a přecházejí do sebe. Žijí si svým vlastním životem. Práce s těmito skly je pro mě oním rýčem, tím poctivým a nesnadným řemeslem, které tento "kýč" posouvá do jiné kategorie.
Téměř dvoumetrová vitráž je namontovaná v izolačním dvojskle
ve vstupních dveřích nového domu
skla mají výraznou strukturu a nádherné barvy
Žádné komentáře:
Okomentovat